|
SBOHEM LUKÁŠKU ..... TVOJE NAROZENÍ BYLA NÁHODA, ALE ZA TUHLE NÁHODU JSME SAKRA VDĚČNÍ. UŽILI JSME SI SPOUSTU LET S TEBOU, ŠKODA JEN, ŽE JICH NEBYLO VÍCE .....
Narodil ses díky velké náhodě, resp. díky drobné nehodě, když jsme zachraňovali tvého brášku Kima. Tvůj tatínek se přišel podívat jak se rodince daří a jaksi nám za zády nakryl tvou maminku ..... A tak ses 18.3.2010 narodil ty jako jediný černý klouček. Se svým tátou už ses bohužel nesetkal, vyrůstal jsi ale se svým starším bráškou. No tedy vyrůstal ...... s jedináčkem je to vždy těžké, netrvalo dlouho a tvá máma šla hledat dalšího vhodného ženicha a veškerou péči o tebe přenechala nám lidem. Jenže to nešlo dle našich představ, nerostl jsi ani přes pravidelný dorkm, a už to vypadalo opravdu špatně i přes veškerou snahu našeho veterináře. Nevím už vlastně koho to tenkrát napadlo, ale Micka u babičky švagrové na vesnici měla jen o něco málo starší koťátka ...... Micka byla tenkrát jediná možnost. Nebyla testovaná, byla zablešená, ale kojila a měla na pohled zdravá, krásná a baculatá čtyři koťátka. A tak jsme to riskli s tím, že pokud by nešlo vzít si tě zpět, prostě budeš dělat radost někomu na vesnici. Hlavně, když budeš žít ...... Micka tě přijala bez problémů a opravdu tě zachránila. Sice jsi trošku vyplešatěl a zešedl, ale přežil jsi. No, a pak týdny plynuly a my se rozhodovali kdy si tě vezmeme zpět, protože všechny testy naštěstí byly v pořádku a blešek jsme zvládli zbavit všechny. Názory v rodině se různily, já říkala, je mu 5 týdnů, musí zpět, doba vtiskování u koček končí dříve než u psů, a pak už bude divokej. Opačný názor zněl nechat tě maximálně dlouho u Micky, její mlíčko ti dělá dobře. No ..... a tak ses vrátil o něco později než jsme plánovali a samozřejmě jako divá kočkovitá šelma, což jsi nám dokazoval následujících několik měsíců ...... všichni sousedé věděli, že máme doma Lukáše, protože to bylo stále a stále "Lukáš ne!" "Lukáši fuj!" "Lukáši dolů!" "Lukáši nahoru!" "Lukáši nech toho!" "Lukáši ...... " Vstup do obýváku každé ráno znamenal pohled na smetiště, protože tvou nejoblíbenější zábavou bylo roztahání odpadků z odpadkového koše všude kde to jen bylo možné ..... Je to víc než 8,5 let kdy jsme museli odpadkový koš zrušit, protože prostě tobě neodolal žádný model. No, a pak jsi začal dospívat, dospěl, stal se na chvíli naším chovným kocourem ..... a pak jsi začal maličko (víc) zlobit, a tak jsi přišel o to nejcenější, o co může kocouří muž vůbec přijít ...... Pak už jsi zlobil o něco méně a vyrostlo z tebe opravdu monstrózní a nádherné zvíře, opravdový představitel plemene mainská mývalí kočka. Stal ses klidným a rozumným členem naší rodiny, skvělým strýčkem pro všechna naše koťátka a skvělým kamarádem nás všech. Byl jsi a vždy budeš patřit mezi tváře naší stanice ....... Opravdu jsme tě milovali jak jen kočku člověk milovat může, a už teď nám strašně moc chybíš. Bylo to rychlé a nečekané ...... kromě těch "drobností" ve tvém dětství jsi vlastně nikdy nezastonal ...... Tak nashledanou příteli. Vím kam jsi odešel a věřím, že se ještě setkáme ..... zatím pozdravuj všechny ostatní .....
|
