mainská mývalí kočka

Holky jsou ubytované a my se můžeme vítat s dalšími vystavovateli mezi kterými máme mnoho přátel. Zejména na část Belgické výpravy se obzvlášť těším. Jedni přátelé jsou majiteli synka Oggie Ceasarka a těším se na jeho potomky a další přátelé jsou majiteli malého Gangu ...... netrvá dlouho a jsou zde! Oggie vnoučátka jsou opravdu úžasná a malý Gangu už dávno není malý! Je to naprosto úžasný a opravdu velký kluk. Jdu k jeho kleci,  promluvím na něj, dám ruku ke kleci a ..... mám plné oči slz, protože Gangu mne poznává. Okamžitě se mazlí o klec, padá na bok, sahá mi na ruku a táhne mi prsty dovnitř, okamžitě mne olizuje. Můj chlapeček! Ještě nedávno spal v mé posteli, byl malinkaté koťátečko a teď je to úžasný necelých 7 měsíců starý malý chlap.

Videoprodukce (velké obrazovky v sále, kterými se obvykle volají kočky k posouzení) nefunguje. Vystavovatelé se začínají shromažďovat u prostoru posuzování a prolamují zábrany, posuzovatelé stojí u prázdných stolků, stewardi čekají s nimi, po chvíli vzájemně krčí rameny, rozhazují rukama ...... někteří stewardi mizí pro jistotu úplně ...... stále čekáme ...... u několika stolků se objevují ojedinělé kočky, které nikdo nevolal, ale vystavovatelé jsou natolik chytří, že si ohlídali kdo v jakém pořadí jde a začínají kočky nosit sami. Jenže ne všichni jsou takto duchapřítomní. A tak čekáme dál, posuzovatelé postávají nebo posedávají u svých prázdných stolků ....... co následuje je opravdu úlet. Stewardi začínají volat kočky k posouzení. Stewardka u p. Woelma píše číslo první kočky na lísteček tenkou propiskou a lísteček rozměru tak 5x6 cm ukazuje směrem do davu. Dav se posouvá stále hlouběji do prostoru posuzování, to číslo vidí jen ti v první řadě, ostatní ne a my přestáváme přes tu hordu lidí vidět i na ostatní naše stolky!

Dlouho a se smíchem budeme vzpomínat na stewarda paní Reiter, který přijel z Číny a když zaslechl, že číslo napsané propiskou nejde přečíst, neváhá a to svoje na  lístečku obtahuje několikrát propiskou! Sice začalo hrozit, že za chvíli mu propiska dopíše, ale jooooooooooooooo, byl fakt dobrej!!!!!!! Alespoň nějaká reakce a snaha řešit vzniklou situaci.

Stále čekáme co bude dál a opravdu nevěříme. Světová výstava koček a organizátoři nemají k dispozici ani papíry o velikosti A4, ani fixy, ani nějakou tabulku kam by bylo možné napsat čísla volaných koček. Čísla nejsou totiž ani na klecích!!!!! V jednoduchosti je krása a v tuhle chvíli by pár takto obyčejných věciček zachránilo naprosto hororovou situaci! Ale ne, nikoho nenapadlo doběhnout ani do papírnictví a celou situaci tak zachránit. Komu dojdou papírky, píše čísla propiskou na ubrousky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Takto jsou volány kočky k posouzení na světové výstavě, takže ano, znamená to, že si "to" pěkně odstojíme. Jak moc dlouho budeme stát na jednom místě v tento okamžik ještě netušíme, a to, že díky tomu neuvidíme i spoustu "nových" přátel třeba s facebooku také ne.

Na místě jsme od nějakých 11ti hodin,  videoprodukce k volání koček k posouzení potom chvíli funguje, chvíli ne, ale s tím, že jen u některých posuzovatelů. Mobilní aplikace, kterou nemají všichni vystavovatelé k dispozici je na tom podobně. Nic nefunguje, vše je neuvěřitelný chaos. Alespoň tedy tam, kde jsme s kočkami my. Holky konečně přicházejí na řadu ...... tedy, myslím si, soudě podle již posouzených koček, mají přijít na řadu. A samozřejmě jak jinak, bude to náročné, holky půjdou +- najednou.

První jde na posouzení Oggie. Stewardka ji přináší k posuzovatelskému stolku, na kterém má posuzovatel ještě malý bohužel kývající se stolek. Tohle vím, že nemá Oggie ráda a bohužel u ní nejsem, abych ji uklidnila. Stolek se houpe, Oggie koulí očima, vidím, že to není dobré! Stewardka ji dala na stůl a hladí jí záda, ostatně u jiných koček nedělala nic jiného, průser byl jen pokud si kočka lehla, hladila rozpláclou ležící mainu :-( No, dobrý, Oggie sedí, neutekla jako několik koček před ní a máme naštěstí jistý zvukový signál, takže "volám", Oggie mne slyší, je klidnější a očividně mne v davu vystavovatelů hledá. Posuzovatel se naštěstí do této doby prohrabával v nějaké hromadě papírů, takže nic z toho nezaznamenal. Bere Oggie do rukou a řekla bych, že si ji prohlíží poměrně se zaujetím. Ok, Oggie prohlédnuta, posudek napsán a stewardka ji odnáší do klece. Bude čekat dlouho než posuzovatel odposoudí ostatní dospěláky, ale má moji plnou důvěru, to zvládne.

Mezitím se něco děje u Oggie. Stewardky začínají švitořit, opakovaně jdou ke kleci s Oggie, koukají do davu ..... jdu se zeptat co se děje, ona leží a je v pohodě. Tak prý si mám kočku odnést, protože už je posouzená a posuzovatel už ji nebude potřebovat. Bráním se, jako jediná kočka tř. 1 se má utkat o BIV s ostatními vítězi ze tř. 3, 5 a 9, resp. s holkama o tu nej kočku, která pak bude soutěžit o nej zvíře v barvě s nej kocourem. Prý ne, posuzovatel už nás nebude potřebovat. Žádám, aby toto tvrzení potvrdil  i posuzovatel. Pan Woelm na mne chvíli zmateně a dost nevěřícně zírá, pak zírá na obě stewardky, potom znovu na mne, potom na Oggie a snad po minutě povídá, že jo, že nás zavolá později. No toto????????!!!!!!! Tuším, že něco je špatně ...... hodně špatně!!!!!! Oggie se z klece stěhuje do kočárku v posuzovatelském prostoru, odmítám ji odnášet do její přes půl haly vzdálené klece, protože nebudu riskovat, že cokoliv propásneme!

Běžím za Bestynkou, je tu očekávaný rozstřel. Čtyři nádherné kastrované kočky MCO sk. 5. a jeden jediný CAPS. Všechny jsou opravdu WOW a všechny drží a jsou úžasně připravené ....... Paní Reiter obchází jednotlivé kočky, každému majiteli sdělí alespoň pár slov a následně posílá dvě kočky pryč. Zůstáváme jen dvě a ....... YES!!!!!!! Bestynka získává CAPS! Nemohu tomu uvěřit, stala se neskutečná věc! Bestynečko moje děkuju, jsi opravdu úžasná!!!!!!!!!!!!!!!

No nic, nevadí, běžím hlídat Oggie. U pana Woelma probíhá rozstřel ...... tuším, že koček ve tř. 9, ale kočky jsou strašně malé, takové slabé, takže se s pár dalšími vystavovateli přeme zda se jedná o kočky nebo o koťata a zda jsme náhodou nepropásli výběry mezi dospěláky. Ale ano, jsou to kočky, ne koťata. Je hluboké odpoledne a dle běžného systému hodnocení je toto okamžik, kdy má proběhnout výběr nejlepších dospělých zvířat a následně udělena BIV tomu nejlepšímu z nich. Jenže ...... výraz posuzovatele se mění více a více k horšímu, žádné nadšení, krčení rameny, rozhazovaní rukama, opakované odcházení a přicházení, chytání se za hlavu ...... a místo volby BIV píše stewardka na papírek  číslo prvního juniora ve tř. 11. Po posouzení a výběru nejlepší holky a kluka v juniorech majitelům posuzovatel říká, aby vyčkali a místo výběru BIV i zde volá koťata ve tř. 12.

Zde se účastní mezi kluky i náš malý Gangu. Konkurence je veliká a nakonec odchází s Ex3 ze 4 kocourků. Jsme trošku překvapení, objektivně jsme to viděli na Ex1, max na Ex2, ale je to světová výstava a navíc rozhodnutí posuzovatele je rozhodnutí posuzovatele a to nezbývá než respektovat. Jsem ale i tak na svého "malého" kloučka opravdu hrdá a velký dík patří i jeho majitelům, kteří jej na světové výstavě prezentovali. 

Ani po výběru nej holky a kluka ve třídě 12 (koťat) se nekoná žádný z rozstřelů o BIV, ale na řadu přicházejí kastráti. Je jich 8!!!!!! Stojíme zde a čekáme už od 11 hodin, Oggie je v kočárku od cca 14ti hodin????? Mám v sobě od rána 3 Ibalginy, přitom mám pocit, že mi praskne hlava. Nohy mám už úplně placatý, o hladu, žízni a ostatním nemá smysl asi ani mluvit. Za celý den jsem si byla jen 2x odskočit a zkontrolovat klec s ostatníma holkama, napít se ...... stále čekáme ....... uf, kastráti jsou odposouzení, zde se výběr těch nej koná ..... ok, snad už se brzy dočkáme i my s Oggie. Jenže ...... je něco před půl osmou večer a pan posuzovatel je řekněme mírně indisponovaný a silně dezorientovaný. Lze si pod tím představit lecos a ano, to lecos to opravdu bylo ...... chystá se něco, nikdo neví co. Posuzovatel má na stolku 4 posudky, tyto přehazuje opakovaně zprava do leva, z hromádky na hromádku, pak je dává všechny doprava, pak zase doleva, pak dva vpravo a dva vlevo ...... BOŽE!!!!!! Vystavovatelé se začínají pomalu ale jistě častěji ptát obou stewardek kdy přijdou na řadu, co se bude dále dít, co se děje teď ....... netuším opravdu kde se tyto dvě ženy ocitly v pozici stewarda na světové výstavě, protože ani jedna z nich netuší vůbec nic o systému posuzování, netuší co se děje, celý den jen dávaly kočky posuzovateli na stolek a hladili jim záda a jak se teď ukazuje, je to jediné co o kočkách a výstavě vědí! Obě situaci řeší bravurně, když nepomáhá anglicky říkat, že nevědí a dotazů stále přibývá, mluví už jen Holandsky, takže jim nikdo nerozumí :-) Nicméně po dlouhém přehazování papírů na stolku to konečně začíná vypadat, že nešťastně vzhlížející posuzovatel už konečně přicházíl na to, co vlastně chtěl a volá si holku ze třídy 12 a holku ze třídy 11 a chystá se mezi nimi volit BIV! Kdyby jej jeden z vystavovatelů neupozornil na skutečnost, že výběr má dělat mezi koťaty ve tř. 12 holkou a klukem, a to samé ve tř. 11, protože zvířat bylo dost, asi by BIV i udělil! OK, malá i velká koťata odbavena a na stůl se dostává další hromada papírů. Teď už jich je ovšem 6! Jdu se podívat blíže, ano, je zde i posudek Oggie! Podotýkám, že kočky v tomto okamžiku již nikdo nevolá, papírky i propisky už zřejmě došly! Kdo tam není, má smůlu! Nakonec bereme 6 dospěláků do rukou, posuzovatel zase chvíli kouká, dumá ...... potom kyne, aby se postavily holky na jednu a kluci na druhou stranu. Následuje letmý pohled na tři holky, poté posuzovatel zavírá oči, sahá na hlavu Oggie a kočky po naší pravé ruce, přes hlavu pokračuje dále, prsty promne srst na krku a zádech. To samé dělá i s Oggie a kočkou po naší levé ruce ...... nerada bych, aby to nyní znělo namyšleně, ale ani jednu z těchto koček jsem nepovažovala za konkurenci, která by nás mohla jakkoliv ohrozit zejména s ohledem na to, jaká zvířata již během své výstavní kariéry porazila. Kluci byli nádherní, ale holky opravdu nic moc. Navíc jsou opravdu mladé, nedodělané, drobné až hubené ...... není nic co by měla Oggie horší než tyhle dvě, ale kondičně na tom jsme opravdu určitě lépe, navíc Oggie je silná a už prostě dodělaná kočka ...... Nevím zda posuzovatel volí losem a je to tak, že u koho otevře oči, tomu "to" dá, ale vážně to tak vypadá. Bohužel oči otevírá u kočky po naší pravé ruce a této uděluje BIV! Dav hučí ...... Je to tak neskutečné, že se směji od ucha k uchu a dokonce kývu nevěřícně hlavou. Tak tohle je opravdu bomba!!!!! Kočce byla udělena BIV, ale neproběhl výběr nej kluka, až ten se měl s touto kočkou o BIV "poprat". No nic, další na řadu přicházejí kluci. Mezi nimi září jeden jediný kocour a není opravdu pochyb o tom, kdo je nejlepší! Velký nádherný main s úžasným boxem, úžasně postavenýma ušima, úžasným čelem, dlouhým tělem, krásně připravený ..... nádherně předvedený, který je profík a prostě to dostat měl! Ale bohužel, tady se prostě typ, kondice, příprava a to vše, co se normálně hodnotí, prostě nezohledňuje. Opravdu ostuda! Navíc i dospělému kocourovi uděluje posuzovatel BIV, což není možné!!!!!!

Nebýt toho chaosu, a kdyby posuzovatel věděl co dělá, mohli jsme být v klidu několik hodin na hotelu! Je něco po půl osmé večer a my znechuceně odcházíme pryč. Jen těžko popsat co  v tuto chvíli cítím! Naprostý pocit marnosti, únavy a smutku ...... podotýkám, že to není o tom, že jsme nevyhráli! Je to hlavně o tom, že jsem této světové výstavě věnovala rok svého života. Přípravám, přemlouvání (a trochu i pruzení mamky) abychom vůbec jeli, stálo to opravdu hodně peněz a měl to být neskutečný zážitek, vrchol našeho snažení, přenádherný společný výlet a nakonec to vše byl jeden velký průser ...... Nebýt tak daleko a nebýt tak zodpovědná vůči svým kočkám, balíme a okamžitě odjíždíme domů! A mnoho vystavovatelů tak činí, jak následně zjišťujeme! Pokud by měl někdo dojem, že jsme celý den čekali a běhali, tak ano ...... čekali, běhali, čekali, čekali a zase běhali ......

Večer si trošku vylepšujeme náladu s našimi přáteli v příjemné restauraci našeho hotelu. Postupně zjišťujeme, že pár Čechů má na zítřejší finále nominaci, pár získalo BIV, ale očekávalo se více úspěchů. Jedna jediná mainská kočička má nominaci!!!!!! Jedna jediná z těch všech přenádherných koček, které Češi přivezli! Rozhodujeme se co dále a nakonec padá rozhodnutí, že určitě budeme fandit naší České Lole (snad si tohle označení mohu Romano dovolit :-D) a potom vyrazíme do města a k moři. Když už jsme tak daleko a v zemi, do které už zřejmě nezavítáme, uděláme si alespoň výlet.

No ..... Holanďané opravdu neřeší čas, takže BIS začíná o něco později. Nebýt pana Reijerse, obávám se, že BIS by byl naprostý propadák, ale díky němu řekněme jakž takž ..... bohužel ale systém vyhlašování vítězů bere  ten okamžik nepopsatelné radosti ..... po vyhlášení čísla vítěze se několik vteřin čeká na stewarda až vítěznou kočku přinese zpět na pódium a u někoho to je opravdu předlouhá doba :-( Posuzovatelé hlasují pomocí tabletu, ale pan Reijers očividně něco zapisuje a snad i sčítá????? Sk. 2 přichází na řadu jako druhá v pořadí. Jediné želízko v ohni má letos naše země. A to želízko opravdu nádherné! Moc věříme, moc doufáme! S majitelkou je nás tam jen pár, ale nevadí! Konečně!!!!!! Přicházejí na řadu junioři! Lolu ale nenese Český steward?????? Máme zde tři a nakonec českou kočku nese někdo cizí kdo jí ani pořádně nepředvede?????!!!!!! Oni se nepoprali o to kdo ji ponese?! Nebyla by to snad obrovská čest?! :-( No nic, držíme palce tak, že mám nehty vryté v dlaní....... Lola se nakonec nestává světovou vítězkou, ale já osobně moc děkuji Lolo a Romano, vy dvě jste mi aspoň na chvilku vrátili ten pocit, který má člověk cítit, když je na Světové výstavě. Ta náděj, ten sen, to držení pěstiček ........ opravdu velký dík a doufám, že když to nevyšlo nyní, vyjde to příště :-D